Impeachment v ústavním systému USA

Když se u nás mluví o impeachmentu v USA, v drtivé většině případů je tím míněn proces zbavení úřadu prezidenta. Tento institut je však mnohem širší a zdaleka nezasahuje pouze prezidenta. Jestliže se podíváme do Ústavy Spojených států amerických, nalezneme v ní následující ^[1]The U.S. Constitution. [online] [cit. 18. 4. 2021]. Dostupné z: https://constitutioncenter.org/interactive-constitution/full-text:

• Článek 2, oddíl 4: „Prezident, viceprezident a všichni úředníci Spojených států musí být zproštěni funkcí, budou-li obžalováni a usvědčeni z velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých zločinů a trestných činů.“
• Článek 1, oddíl 2: „Sněmovna reprezentantů zvolí svého předsedu a ostatní orgány; pouze Sněmovně náleží právo podat návrh na zbavení úřadu.“
• Článek 1, oddíl 3: „Pouze Senát má pravomoc rozhodovat o všech návrzích na zbavení úřadu. Zasedá-li Senát za tímto účelem, senátoři musí složit přísahu nebo slavnostní slib. Je-li souzen prezident Spojených států, jednání řídí předseda Nejvyššího soudu; nikdo nemůže být odsouzen bez souhlasu dvou třetin přítomných senátorů.“

Z předchozího tedy vyplývá, že zbaveni úřadu mohou být všichni úředníci, Sněmovna reprezentantů podává návrh (Ústava neříká, jakou většinou Sněmovna o podání návrhu rozhoduje), o kterém pak rozhoduje Senát (dvou třetinovou většinou přítomných senátorů). Z pohledu dělby moci to tedy znamená, že v tomto případě moc zákonodárná získává právo zasáhnout do všech ostatních mocí (zákonodárné, výkonné i soudní), protože může zbavit úřadu zejména, ne však výlučně členy Sněmovny reprezentantů a senátory (moc zákonodárná), prezidenta a ministry (moc výkonná) i federální soudce (moc soudní). Z Ústavy vyplývá, že i soudce Nejvyššího soudu USA by mohl být zbaven úřadu.

Pokud se podíváme do historie, zjistíme, že Sněmovna reprezentantů inicializovala proces impeachmentu celkem ve 21 případech. 4 případy byly vedeny proti prezidentovi (z toho dvakrát proti Donaldu Trumpovi), prezident byl Senátem vždy obvinění zproštěn. 1 (neúspěšně) proti členovi vlády. 1 proti senátorovi, v tomto případě byl návrh zamítnut, protože byl senátor už před projednáním vyloučen ze Senátu. 15 případu bylo vedeno proti soudci, 8 soudců bylo uznaných vinnými a byli zbaveni úřadu, ve 3 případech soudce rezignoval na svůj úřad ještě před projednáním a 4 soudci byli obvinění zproštěni ^[2]History, Art & Archives. List of Individuals Impeached by the House of Representatives. [online] [cit. 18. 4. 2021]. Dostupné z: … více.

Nejvíce sledovaný je samozřejmě impeachment prezidenta, obzvláště pikantní to bylo v případě Billa Clintona, který byl obžalován ze lhaní pod přísahou a maření spravedlnosti. Nejblíže zbavení úřadu však byl Andrew Jackson v roce 1868, kdy v Senátu chyběl zbavení jeden hlas. Třetím do „impeachmentového mariáše“ je pak Donald J. Trump, který byl jediným prezidentem čelícím impeachmentu dvakrát. Hlasování v jednotlivých případech je vidět v následujícím grafu převzatém z ^[3]Statista. Votes for criminal convictions in the U.S. Senate, following the impeachment of Presidents Johnson, Clinton and Trump, between 1868 and 2021. [online] [cit. 18. 4. 2021]. Dostupné z: … více.

Mě ovšem nejvíce zaujal článek Constitutionalism, Conflict, and Consent: Jefferson on the Impeachment Power, který napsal Jeremy D. Bailey ^[4]BAILEY, Jeremy D. Constitutionalism, Conflict, and Consent: Jefferson on the Impeachment Power. The Review of Politics. 2008. Vol. 70, no 4., s. 572-594. [online] [cit. 18. 4. 2021]. Dostupné z: … více. Zabývá se totiž pokusem zbavit úřadu přísedícího soudce Nejvyššího soudu USA Samuela Chase na pomezí let 1804 a 1805.

Definice, na základě které může být někdo zbaven úřadu, totiž není tak úplně jasná. Ústava říká: „…budou-li obžalováni a usvědčeni z velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých zločinů a trestných činů.“ Velezrada a úplatkářství jsou relativně jasné pojmy, jiné těžké zločiny a trestné činy se dají vykládat dost různě a široce. Podle článku můžou existovat dvě odlišné interpretace. První (právní) říká, že se musí jednat o kriminální činy odsouditelné trestním soudem. Druhá (politická) pak tvrdí, proces zbavení úřadu může být veden i proti úředníkům, kteří poškodili národ a to i přesto, že neporušili žádný zákon.

Obě tyto intepretace mají své zastánce a byly v historii široce debatovány. V článku je uváděno několik příkladů, kdy na jedné straně při vytváření Ústavy v roce 1787 byl explicitně odmítnut text „nesprávný úřední postup“ a naopak byl přijat text „jiné těžké zločiny a trestné činy“ z obav, že by první z textů umožňoval Kongresu zbavit se prezidenta jen z důvodů jiných politických názorů. Na druhé straně však federalista Alexander Hamilton explicitně uváděl, že důvody, které mohou k impeachmentu vést, jsou politické.

Právě případ Samuela Chase (a ještě před ním federálního soudce Johna Pickeringa, kterého v letech 1803-1804 zbavili republikáni (ne ovšem dnešní republikáni, ale Democratic-Republican party jako protipól k federalistům) úřadu, protože byl šílený a opilec a to přesto, že nespáchal žádný zločin) byl jedním z kroků vedoucích k vítězství právní interpretace.

Případ není úplně krátký a jednoduchý (v každém případě ale článek doporučuji k přečtení), nicméně jeden ze závěrů byl: „Jestliže by bylo Kongresu umožněno pomocí impeachmentu vykládat zákony, pak by získal moc zákony zároveň vytvářit i vykonávat, což je ovšem běžně považováno za znak tyranie.“

Impeachment je relativně mimořádná událost (při 21 pokusech za posledních 234 let se dostáváme v průměru zhruba k jednomu procesu za 11 let), posledním zbaveným úřadu byl v roce 2010 federální soudce G. Thomas Porteous, Jr. Nějakou dobu trvalo, než se jeho proces usadil a získal dnešní formu, ale evidentně je impeachment fungujícím institutem, který má své jasně dané místo.