V první řadě vidím právo jako normativní systém, jehož příkazy jsou podloženy sankcí a podléhající mocenskému zaštítění. Ale jestli je právo fenoménem lidským či na člověku nezávislým, říct neumím. Umím nad tím jen přemýšlet – doufám, že alespoň v omezené míře odborně –. Pro tyto úvahy o právu používám myšlenkový experiment od Tomáše Sedláčka, který se jmenuje ,,židle v lese”. Tento experiment spočívá v tom, že si představíte les a do toho lesa vložíte nějaký jev a přemýšlíte, proč tam je? Co mu dává kontext? Nejdříve si to zkusíme s tou židlí. Představte si les. Rostou v něm stromy, létají v něm ptáci, pobíhají zvířátka, lezou broučci a všechno nám to dává smysl, protože všechny vyjmenované jevy jsou přirozené. Nepotřebují člověka, aby dávali smysl. Nicméně teď si v tom lese představte židli. Ta židle tam jaksi nesedí a každého ihned napadne, že ji tam dal člověk. Tohle byly jednoduché příklady, ale pojďme si sem dosadit právo. Hned z počátku se nám to roztříští na dvě možnosti. Buď do lesa dosadíme právo takové, jaké ho známe nebo v tom lese budeme hledat fenomény, které se právu podobají.
Začneme tou druhou možností. Hledáme tedy jevy, které jsou právu podobné svou povahou. Vyjdu ze struktury právní normy, takže hledáme takové jevy, které té struktuře odpovídají. Musí nastat událost, která vytvoří podmínky pro uplatnění pravidla chování a poté samotné uplatnění pravidla chování. Musí nastat událost, jenž ovlivní chování subjektů – chcete-li adresátů –. Nicméně onen výstup – to uplatněné pravidlo chování – musí obsahovat alespoň z části vůli, adresát normy má vždy na výběr, zda se jí bude řídit či ne. Nezajímají nás tedy události, jež jsou pouhou příčinou a následkem např. udeří blesk a začne hořet nebo zaprší a povyroste tráva. Mě hned napadne příklad, kdy se matka stará o dítě nebo chování teritoriálních zvířat. Právě chování těchto zvířat obsahuje největší podíl vůle. Podívejte se třeba na lva. Samec lva mající pod svou mocí lvice odvozuje své postavení od toho, že porazil v souboji předchozího samce. Fascinující je právě proces svržení onoho krále. Proč ten poražený lev prostě odejde a proč ty lvice, kterým vládl nejdou za ním? A nejsou to jen lvi. To samé se odehrává např. u rypoušů. Já si to vysvětluji tím, že existuje nějaké právo nebo pravidla, která jsou všem tvorům společná, prostě přirozené právo. I pro člověka toto přirozené právo platí. Rodiče se starají o děti, po celé věky rodinu zabezpečovali otcové, vlastnictví chápeme od útlého věku a spousta dalších případů. Ale stejně nám tu nastává problém. Neznáme obsah onoho přirozeného práva. Jak můžeme vědět, že kterákoli norma konsoliduje s obsahem přirozeného práva? V naprosté většině případů nelze problematiku opravit přirozenoprávně, protože se jí prostě přirozené právo netýká. Co je přirozenoprávního třeba na úpravě směnek? Nicméně jsou právní odvětví, kdy je na místě, zeptat se přirozeného práva. Nedokážu si představit bez takového procesu třeba lidská práva nebo některé části občanského práva.
Myslím, že je čas podívat se na tu zbývající možnost. Teď si do toho lesa dosaďme právo, tak se projevuje dnes. Dnes právo vypadá tak, že právo funguje opírajíc se o instituce a zejména o stát. Resp. jsou tam za potřebí 3 volní konání. Za prvé vytvořit normu. Za druhé adresát se rozhodne, zda se jí bude či nebude řídit. A za třetí dojde-li k porušení pravidla chování daného normou, nastává státem vykonaná sankce. Když to zobecníme, tak budeme hledat vůli řídit se/neřídit se pravidlem a sankci za neuposlechnutí pravidla. S prvním krokem, tedy vytvořením normy z pozice moci, je to složité. Nic jako suverén v přírodě neexistuje. Já jakožto věřící vidím na této pozici Boha, ale nepřijde mi relevantní s ním zde počítat, protože neznáme jeho povahu. Mějme tedy za to, že do tohoto vztahu neingeruje. Jak jsem napsal výše, je pravděpodobné, že existují některá přirozená pravidla a adresáti, kteří si vybírají, zda se jimi budou řídit či ne. První volní krok jsme tedy našli jen napůl – pravidla asi jsou, ale nevíme, jak vznikla –, druhý krok jsme našli také a v plné míře, ale třetí krok – sankce za nesplnění – absentuje úplně. Můžete sice říct, že nebude-li se matka starat o dítě, tak dítě zemře, což může působit jako sankce, ale nemůžete být dál od pravdy. Jde totiž jen o pouhou příčinu a její logický následek. O sankci, v té podobě, ve které ji hledáme, nejde ani náhodou, protože zde naprosto chybí vůle. Vychází mi tedy negativní výsledek, v tom smyslu, že právo, jak jej známe je čistě lidský výtvor.
Jsou zde tím pádem dva různé výstupy, které je třeba zkombinovat do jednoho závěru. Nepochybně v přírodě existuje právo v nějaké surové formě, resp. oproti právu, jak jej známe, chybí pozice suveréna, který by říkal, co je právo a sankce, která je volní konání. Přírodní právo je tedy právo sui generis, ale důležité je, že je. Vidím to tedy tak, že právo jako fenomén existuje, ale je na člověku, jaký tvar mu dá.
Další otázkou je, jak spolu tato dvě ,,práva” souvisí. Dle mého názoru opět záleží na povaze platného práva, jakou mu člověk dal. Dokážu si představit ryze pozitivistický právní řád bez jakékoli ingerence pozitivního práva, ale na druhou stranu náš právní řád si bere něco z přirozeného práva. Např. institut svobody svědomí nebo nález Ústavního soudu č. 14/1994 nejsou ryze pozitivistické.